To, že úsměv léčí platí i v tak exaktním prostředí jako je nemocnice. A tím, kdo hospitalizovaným pacientům spolehlivě zvedne náladu, je šestiletá Rebeka. Přátelská fenka stafordširského bulteriéra je vítanou návštěvnicí na oddělení následné a rehabilitační péče na sociálních i paliativních lůžkách, následné intenzivní péči a samozřejmě na dětském oddělení.
Právě mazlivá povaha Rebeky její paničku Petru Kalvasovou k myšlence věnovat se canisterapii před lety přivedla. „Při canisterapii nejste bez pejska nic a pes bez vás také ne. Fungujeme jako tým a obě nás setkání s pacienty neskutečně nabíjí. A i když to není jednoduché, vždycky z nemocnice odcházím s dobrým pocitem, že jsme alespoň pár lidem udělali hezčí den,“ vypráví o svém poslání Petra Kalvasová. Canisterapii se v jindřichohradecké nemocnici nezištně věnuje pod záštitou výcvikového canisterapeutického sdružení Hafík z.s. z Třeboně zhruba rok.
Canisterapie je založená na blahodárném účinku kontaktu se psem na lidskou psychiku a zdraví celkově. Výzkumy prokázaly, že hlazení zvířecí srsti uvolňuje hormony štěstí a pohody serotonin, dopamin a oxytocin, díky tomu i snižuje krevní tlak a míru stresu. „Kromě toho je každá taková návštěva pro pacienty rozptýlením ze stereotypu. Pes je navíc výborné téma, jak začít konverzaci, supluji vlastně i návštěvy a s klienty si povídáme a smějeme se,“ popisuje Petra Kalvasová. Neobvyklá návštěva udělala radost i paní Haně, která se zotavovala na oddělení následné a rehabilitační péče. Fenku si nakloní pamlskem, a ta se pak nechá ochotně hladit. „Sama jsem psa nikdy neměla, ale často jsem hlídala synovi fenku boloňského psíka, jmenovala se Bublinka,“ vzpomíná s úsměvem paní Širůčková a chválí Rebece bílé zuby a hladkou srst.
Více o canisterapii se dočtete třeba na webu zapsaného spolku Hafík.
text: Eliška Čermáková, foto: Martin Kozák