Z pražské fakultní do jihočeské okresní nemocnice
„Pro mladé lékaře je menší nemocnice ideální, tolik rozmanitých zkušeností jinde neposbírají a já je rád provedu,“ říká nový primář chirurgie v Nemocnici Jindřichův Hradec MUDr. Lukáš Havlůj Ph.D.
MUDr. Lukáš Havlůj Ph.D. po 24 letech chirurgické práce ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady kývl na nabídku z jindřichohradecké nemocnice a od května letošního roku je primářem chirurgického oddělení. Kromě toho, že chce pokračovat s provozem specializované a vyhlášené ambulance chirurgie ruky a kýlního centra, rozšiřuje se pod jeho vedením záběr onkologických operací a důraz klade i na komplexní předoperační přípravu pacienta. O tom, co na jindřichohradecké chirurgii všechno umí, jak lze poznat některá onemocnění už z tváře člověka, anebo proč se mladí lékaři nehrnou do chirurgických oborů si přečtěte v rozhovoru s primářem MUDr. Lukášem Havlůjem Ph.D.
MUDr. Lukáš Havlůj Ph.D. se řídí heslem: „Spokojený personál, spokojený pacient.“ Dobře fungující lékařský tým je podle něj základem. V jindřichohradecké nemocnici se prý v tomto ohledu daří, jen by bylo třeba tým ještě doplnit o nové lékaře.
Jak se stalo, že lékař z velké pražské nemocnice přejde do okresní jihočeské nemocnice? Co Vás do Jindřichova Hradce přivedlo?
Tato odpověď má dvě polohy. Jednak mám dlouhodobý vztah k tomuto regionu. Líbí se mi tady po všech stránkách. Mám zde řadu přátel a Jindřichův Hradec je útulné město. Region Česká Kanada je mimořádně zajímavou oblastí s krásnou a místy stále nedotčenou přírodou. Dále je zde spousta sportovních možností a vzhledem k tomu, že rybařím, tak jižní Čechy jsou pro mě ideálním místem. A to hlavní je, že jsem dostal nabídku v době, kdy jsem začal na předchozím pracovišti pociťovat silný pocit vyhoření. Byl to pro mě nový impuls a nabídka přišla v ideální dobu, takže jsem ani moc neváhal a nabídku přijal.
V Jindřichově Hradci jste primářem od května letošního roku. Vaše rodina žije u Prahy, vy přes týden bydlíte tady, jak je složité všechno skloubit?
Jsme teď taková trochu kočovná rodina, kdy každý je na jiném místě. Syn studuje rybářskou školu ve Vodňanech, dcera začala studovat gymnázium v Praze a potřebuje po svém boku servis od manželky. Já jsem tady teď trošku dislokovaný, ale jezdím za nimi, oni za mnou, takže se střídáme. Ale tohle je na té změně pro mě určitě nejtěžší.
Jaké rozdíly po několikaměsíční zkušenosti vidíte v chirurgii na Vinohradech a v Jindřichově Hradci? Jsou pacienti všude stejní, a jak je to se zázemím a odbornou stránkou věci?
Čekal jsem, že práce bude jednodušší a svým způsobem méně atraktivní. Opak je pravdou. Zásadní rozdíl je ve skladbě pacientů. Co se týká medicínské náročnosti a léčby, je defacto velmi podobný. Musím konstatovat, že oproti bývalé práci je zde daleko širší odborný rozsah péče. Řešíme společně s ortopedií poranění pohybového aparátu, dětskou chirurgii, úrazy hlavy a další. Ve fakultní nemocnici je péče daleko víc úzce specializovaná. Vzhledem k tomu, že naše nemocnice má dobré zázemí a velký potenciál do budoucnosti, tak se snažíme společně s panem ředitelem a kolegy postupně nabídnout moderní onkochirurgickou péči v plné šíři.
To znamená, že jindřichohradecká nemocnice teď umožňuje větší škálu onkologických operací než dosud?
Ano, to je novinka, na které nyní intenzivně pracujeme. Samozřejmě to není jen o tom, jestli tu operaci zvládneme kvalitně provést, ale zásadní je mít pro tyto pacienty komplexní zázemí, zejména intenzivní lůžka (ARO). To znamená i umět řešit v rámci naší nemocnice případné komplikace nebo složitější vyšetření a zákroky, které onkologické diagnózy přinášejí. Byl jsem příjemně překvapen, že naše nemocnice tento potenciál má. Dosud se zde zejména prováděly onkologické operace prsu, tlustého střeva a žaludku, nyní provádíme nově i operace jater a slinivky. Lékařský tým je tu na velmi dobré úrovni, jen ho potřebujeme personálně posílit, zejména o mladé lékaře. Jinak mám zatím velmi dobrý pocit, že jsme si s kolektivem lékařů chirurgie padli do oka a pozitivní energie funguje.
Když říkáte, že potřebujete další chirurgy, myslíte tím „hotové“ lékaře nebo absolventy? A co jim práce na chirurgii může nabídnout?
Snažíme se chirurgii v naší nemocnici zatraktivnit i pro mladé lékaře. Tady vidím globální problém, že menší nemocnice postupem doby ztrácejí atraktivitu pro nové, začínající lékaře. Potřebujeme zejména absolventy, kterým umožníme optimální start do těžké profese, kterou je chirurgie. Myslím, že pro mladé lékaře je zkušenost získaná v menší nemocnici ideální. Teď to srovnání mám a vím, že lékaři ve velkých nemocnicích se prvních pět let příliš nedostanou k operativě. Budou asistovat, budou vidět velké operace, budou na ambulanci a budou hodně sloužit. Zatímco v menší nemocnici s akutním provozem se za pět let naučí operovat a budou zvládat s jistotou základní operace. To je hlavní motivace, proč si myslím, že by mladý lékař měl začít v menší nemocnici, určitě tímto způsobem o nic nepřijdou, naopak.
Jindřichohradecká nemocnice má specializované centrum pro řešení kýly, které založil bývalý primář chirurgie Jan Kelbl. Pokračuje tento obor i nadále?
Ano, a jsem za to moc rád. Máme status kýlního centra a nabízíme komplexní léčbu všech druhů kýl. Ordinuje zde odborná ambulance, která indikuje pacienty k operačnímu výkonu. V této ambulanci ordinuje lékař, který se problematice kýl věnuje řadu let. Provádíme celé spektrum operací kýl včetně miniinvazivních přístupů. Používáme nejnovější typy sítěk a dalších komponentů nezbytných k provedení operace.
Kromě kýlního centra je jindřichohradecká chirurgie také vyhlášená specializací na chirurgii ruky…
To je naprosto výjimečná záležitost v rámci okresní nemocnice. Ambulance chirurgie ruky ošetřuje chronická degenerativní onemocnění a úrazy, v případě potřeby operačního řešení je v naší nemocnici proveden i operační zákrok. Musím poděkovat doktoru Jindřichu Dvořákovi za tuto možnost navíc pro naše pacienty. Jsem moc rád, že je v našem týmu.
Kromě plánovaných zákroků, operujete i akutní případy. S čím se nejčastěji setkáváte?
Mezi nejčastější akutní operace patří operace náhlých příhod břišních. Do této skupiny onemocnění patří např. břišní záněty (žlučníku, apendixu, tlustého střeva) nebo střevní neprůchodnost. Tyto operace provádíme běžně i v dětském věku.
Kromě dobrého průběhu samotné operace dbáte také na předoperační přípravu a optimalizaci lékařské péče. Jaké kroky v tomto ohledu podnikáte?
Pro to, aby operace proběhla co nejlépe a pacient měl co nejméně komplikací, je nesmírně důležitý celkový zdravotní stav pacienta a jeho kondice. Klademe tak důraz na takzvané zásady ERAS, což je soubor kroků, které by měl pacient s naší pomocí udělat ještě před plánovanou operací. Jde o výživu, změnu negativního životního stylu, psychologickou přípravu a další postupy, které i během několika týdnů dokáží zlepšit kondici pacienta. Pacient pak nemá tolik pooperačních komplikací, lépe se hojí a může být dříve propuštěn do domácího léčení. Kromě toho zavádíme do praxe také takzvaný onkotým, kdy se pravidelně schází lékaři různých specializací a společně probereme stav a léčbu konkrétního onkologického pacienta tak, aby celý proces diagnostiky a léčby byl co nejefektivnější.
Kromě lůžkové a operační části chirurgie máte pod sebou také chirurgickou ambulanci, která je v provozu 24 hodin denně. Jaké případy řešíte tam?
Chirurgická ambulance je v provozu 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Ošetřujeme zde celou škálu chirurgické problematiky, náhlé příhody břišní, zánětlivá onemocnění, nejrůznější úrazy včetně úrazů dětí… Nejnáročnější je letní provoz, protože na Jindřichohradecku je navíc kolem 20 až 50 tisíc turistů. Jedním z našich bolavých míst je čekací doba. Na tom pracujeme, posílili jsme provoz o jednu sestřičku do půlnoci. Nejvíc pacientů přijde během léta večer a přes noc od 18:00 do 6:00 ráno. Až se nám podaří oddělení personálně posílit, budou na ambulanci v denním provozu dva lékaři a čekací doba pak bude mnohem kratší.
Ubylo vám jako primáři operativy?
Můj hlavní úkol je kromě organizace chodu chirurgického oddělení také umožnění dalšího růstu lékařů. Primář nemusí dle mého názoru provádět veškeré složitější operace. Moje hlavní činnost je dozorovat nad provedenými operacemi a být po ruce mým kolegům, pokud by se dostali do nesnází. Osobně každý den kontroluji zdravotní stav všech pacientů na všech odděleních chirurgie. Kromě toho dělám ještě odborného garanta pro Záchrannou službu Středočeského kraje pro Asociaci Samaritánů. Takže občas ještě sloužím víkendy na záchranné službě. Hlavním důvodem je právě nedostatek lékařů. Bohužel na všech úrovních našeho zdravotnictví narážíme na personální nedostatky. Zejména nedostatek lékařů a sester. Nechci být skeptik, ani moralista, ale mám pocit, že nastupující generace se více bojí odpovědnosti, než jsme se báli my. Pozoruji delší dobu, že o nejnáročnější obory jako je chirurgie, porodnictví, ARO, záchranná služba je menší zájem.
Máte nějakou „profesní deformaci“? Díváte se na lidi okem chirurga a sám pro sebe hodnotíte, jak na tom jsou?
Ano, určitě ano. Například zrak nám hodně napoví, jsou typické případy, kdy lze diagnózu stanovit takzvaně „od dveří“. Řadu indicií vnímáme na základě ostatních smyslů, ještě dříve, než pacienta začneme vyšetřovat, ale může to být samozřejmě taky zavádějící. Vnímáme výraz tváře, chůzi, chování, zabarvení kůže, charakter dýchání. Existují odborné názvy pro výraz tváře pacienta, který má pokročilé nádorové onemocnění – facies maligna, nebo pokročilý zánět v těle – toto podezření pak vnímáme okamžitě, podvědomě ještě dřív, než s pacientem promluvíme.
Eliška Čermáková
